Vítejte u našeho praktického miniprůvodce administrací operačního systému GNU/Linux na blogu!
Neděláme si ambice pokrýt veškerá témata z oblasti správy serverů, ale rádi bychom se podělili o některé praktické informace, v nichž mnozí začínající, a často i zkušenější, administrátoři tápou. Vybrali jsme proto několik klíčových kapitol, o nichž si myslíme, že si zaslouží vaši pozornost a mohou přispět k zefektivnění správy vašeho serveru a zajištění jeho bezpečnosti a stability.
Děkujeme za váš zájem o tento manuál a těšíme se na vaše reakce a podněty prostřednictvím sociálních sítí k jeho dalšímu rozšiřování.
Kapitola 1: RAID – užitečný pomocník
Plánujete-li nainstalovat a provozovat linuxový server, určitě byste se měli zabývat rozložením a využitím disků. Toto je okamžik, kdy se o slovo hlásí RAID a LVM.
Nejprve si povězme, co je to RAID. Stručná definice by zněla asi takto: RAID je způsob zapojení dvou a více pevných disků tak, že s nimi pracujeme jako s jednou logickou datovou jednotkou. V závislosti na způsobu zapojení pak rozeznáváme různé typy, které slouží k různým účelům. Zde jsou alespoň ty nejčastější:
RAID 0
Cílem je dosažení vyššího výkonu – rychlosti zápisu a maximální kapacity (součet kapacit disků). Data se střídavě zapisují na všechny pevné disky v poli, takže chybí redundance a ztráta jednoho disku znamená poškození/ztrátu veškerých dat.
RAID 1
Data se zapisují na všechny disky v poli. Kapacita je rovna nejmenšímu použitému disku v poli. Čtení je rychlejší (čte se z více disků naráz), zápis je pomalejší (zapisuje se na více disků). Ztráta jednoho disku neznamená ztrátu dat.
RAID 5
Zde jsou minimem tři disky. Data a parita (samoopravné kódy) se zapisují střídavě na všechny disky v poli. Snese selhání jednoho disku. Výhodou je, že lze využít paralelního přístupu k datům, protože delší úsek dat je rozprostřen mezi více disků, takže čtení je rychlejší. Nevýhodou je pomalejší zápis z důvodu nutnosti výpočtu samoopravného kódu.
RAID 10
Jedná se o kombinaci RAID 1 a RAID 0. V praxi to znamená, že se nejprve vytvoří RAID 1 a nad ním následně RAID 0. Výhodou je optimální poměr mezi rychlostí a stabilitou.
Volba konkrétního modelu zapojení je vždy závislá na zdrojích, resp. na počtu disků, stejně jako na účelu serveru a schopnostech administrátora. U malých serverů bývá nejčastějším typem zapojení RAID 1, 5 nebo 10.
U serverů, které disponují dvěma disky, je na místě zvolit RAID 1. U serverů se třemi disky pak spíše sáhnete po RAID 5 nebo 10. Jestliže máte server s velkým množstvím pevných disků, například 10 a více, je vhodné RAID 5 nahradit za RAID 6. Ten se od RAID 5 liší pouze tím, že paritní blok není jeden, ale jsou zde k dispozici dva, takže pole unese poškození n-2 disků (kde n je počet disků v poli).
Je také důležité si uvědomit, že RAID není náhradou záloh! Pravidelné a pečlivé zálohování dat je klíčovým krokem, jenž by měl každý administrátor u serveru provádět. RAID je tedy pouze ochrana proti nahodilému výpadku pevného disku, ale nikoliv náhrada externích záloh.
Užitečným tipem pro některé situace může být také zařazení tzv. spare disků. To jsou pevné disky, které jsou v poli zařazené, ale nepoužívají se. Aktivují se až v okamžiku, kdy dojde k poškození některého z aktivně využívaných disků. Výhodou tohoto řešení je samozřejmě zkrácení reakční doby a rychlejší náhrada poškozeného disku.
Samozřejmostí je, že byste stav RAID měli monitorovat. V operačním systému GNU/Linux slouží k monitorování softwarového RAIDu nástroj mdadm. Ten umí provádět správu nastaveného pole, ale může běžet i na pozadí jako démon, který v případě problémů odešle e-mail o mimořádné události.
Pro získání základních informací o poli můžeme použít příkaz:
# mdadm -D /dev/md1
Autor: Jirka Dvořák
