Podobně jako v téměř všech oborech existuje i pro datová centra hned několik systémů certifikací, které by měly garantovat určitou úroveň služeb. Jednou z takových certifikací je i v Česku známé označování „vyspělosti“ datového centra TIER.
TIER v angličtině označuje stupeň, proto i certifikace dle tohoto systému je odstupňována. Nejnižší úroveň TIER I označuje datové centrum bez redundance v napájení a chlazení, kde je přijatelná dostupnost služeb 99,6 % času, tj. maximální výpadek 28,8 hodiny za rok. TIER II požaduje sice stále jediný napájecí a chladící distribuční proces, ale již také redundanci některých prvků. Dostupnost by měla dosahovat 99,7 % času, tj. výpadek nesmí překročit 22 hodin za rok.
Pouhými 1,6 hodinami povoleného výpadku ročně (dostupnost 99,98 %) je omezena úroveň TIER III, která již požaduje záložní bezpečnostní systém, resp. plně redundantní napájení i chlazení. Za samozřejmost je považován nejméně standard N+1, tedy existence nejméně jedné nezávislé zálohy nad nutný počet použitých komponent. TIER IV pak vyžaduje dostupnost 99,99 % při pouhých 15 minutách povoleného výpadku ročně. Na této úrovni je již veškeré technické zařízení datového centra redundantní, je využíván systém prevence výpadků a je požadována například určitá fyzická odolnost budovy datového centra proti zničení.
Splnit podmínky certifikace TIER III je už velmi náročné, proto je takto certifikovaných datových center v Česku jen hrstka: Pražské DC společnosti Deutsche Post DHL, datová centra O2 v Hradci Králové či v Praze Nagáno a Chodov a konečně DC společnosti DataSpring (Lužice Data Center) v Hodoníně. Jak je patrné vesměs se jedná o datacentra velkých firem, která si tato datacentra, až doslova na pár výjimek, vybudovala pro vlastní potřebu.
Certifikace TIER se však natolik vžila, že pro zjednodušení popisu vybavení svého datového centra využívají přirovnání k jednotlivým stupňům i poskytovatelé, kteří ve skutečnosti certifikováni nejsou. V mnoha marketingových materiálech provozovatelů datových center se tak můžete dočíst formulky označující datové centrum „na úrovni TIER III“ a podobně. Někteří tuzemští poskytovatelé hostingu však jdou ve své marketingové kreativitě ještě dál a chlubí se nejen certifikací, kterou nemají, ale dokonce i neexistujícími stupni certifikace, například půlstupněm TIER III+ apod. Usvědčit je ze lži lze snadno, a to ověřením této skutečnosti na stránkách certifikační autority Uptime Institute, LLC.
V Coolhousingu jsme spíše hrdí na to, že zákazníkům nemusíme lhát. Datové centrum provozujeme transparentně. Pokud používáme agregaci, zákazník ví přesně jaké pásmo konektivity dostane. Jak může hosting s jednou 10gigovou přípojkou ve svých marketingových materiálech nabízet vyhrazenou 1gigovou linku pro každého zákazníka a ve druhém odstavci hovořit o tom, že mají 3000 klientů? Tady pokulhávají kupecké počty… nebo zdravý rozum?
A tak místo lží v Coolhosingu pracujeme. Konektivita je v našem DC zajištěna ze dvou nezávislých geograficky oddělených lokalit routry v plné redundanci konektivity. Serverovny jsou chlazeny systémem studených a teplých uliček několika nezávislými klimatizačními jednotkami v konfiguraci N+1. Funkčnost každé jedné z nich je nepřetržitě monitorována automatizovaným dohledovým systémem. Výpadky v elektrické síti pokrýváme kaskádou centrálních UPS doplněnou o dva diesel agregáty.
Důkazem je v minulém týdnu proběhlá revize trafostanice spojená s odstávkou dodávky elektrické energie. Vy, naši zákazníci, jste tuto odstávku, stejně jako nemalé množství neplánovaných výpadků energetické sítě v loňském roce, tyto výpadky nepocítili. A to je v konečném důsledku to, o co v našem oboru jde především.
Autor: Jirka Dvořák
