Poskytnutí služby do země EU. V roce 2010 se u daně z přidané hodnoty postupuje podle následujících dvou pravidel.

B2B – Business to Business – Obchodní firma fakturuje služby jiné obchodní firmě.

V tomto případě je povinnost odvést DPH přenesena na odběratele. Tento odběratel nám nemusí sdělit svoje DIČ (VAT) – daňové identifikační číslo. Pokud je příjemce služby podnikatel avšak neplátce DPH má povinnost se ve státě svého sídla registrovat jako plátce DPH.

Došlo k celkovému sladění legislativy v rámci celé Evropské unie, takže tuto podmínku najdou zákazníci i ve svých národních daňových předpisech.

Z tohoto důvodu by si dovolujeme upozornit na tuto povinnost, protože od 1.1.2010 je povinnost podávat společně s přiznáním ještě Souhrnné hlášení = přehled uskutečněných plnění do států EU. Od nynějšího dne bude na fakturách do států EU uváděn odkaz na povinnost přechýlení DPH do země státu příjemce:

„According to Par 9 in Art 1 of VAT Act No. 235/2004 Coll., VAT tax should be cleared by the client.“

B2C – Business to Customer – Obchodní firma fakturuje konečnému spotřebiteli

V tomto případě nedošlo ke změně a DPH odvádí podnikatel ve státě svého sídla.

Poskytnutí služby do zahraničí (3 země = země mimo EU)

V tomto obchodním případě se nic nezměnilo. Místo plnění je stanoveno jako stát sídla odběratele. Fakturuje se bez DPH.

Prodej x vývoz zboží

Při vývozu zboží je zboží osvobozeno od DPH a místo plnění se přechyluje do místa dodání zboží, pokud je zboží dodáno spolu s přepravou. Je důležité doložit podmínku opuštění zboží území ČR případně EU.

Ve našem případě, kdy fakturujeme prodej počítačové sestavy odběrateli, ale tuto sestavu máme stále umístěnou v datovém centru, nelze doložit VÝVOZ, protože je stále v ČR. Z tohoto důvodu je nutné tyto prodeje fakturovat klientům včetně základní sazby DPH 20%.